Počátek významnějších souborů písemností na Chrudimsku je možné prokazatelně klást do 13. století. Vzhledem ke struktuře společnosti a omezeným znalostem písma nacházíme v tomto regionu první archivy takřka výhradně v okruhu působnosti šlechty, církve (především klášterní archivy), měst a městeček. Tento okruh se postupně rozšiřoval a k významným původcům a příjemcům písemností se přiřadily také menší obce, cechy, farní úřady a školy. S koncem feudalismu a systému vrchnostenské správy potom přibývají po roce 1848 tisíce dalších archivů (okresní úřady, okresní soudy, berní úřady, spolky, politické strany a jiná zájmová sdružení, družstva, výrobní podniky atd.), nové typy původců přináší období první republiky, protektorátu, socialismu i vývoj po roce 1989.
Nelze odhadnout, kolik cenných památek se nedochovalo do dnešních dnů. Příčin byla celá řada: požáry, živelní pohromy, válečné události, obecný nezájem o „staré papíry“, a v neposlední řadě také lidská hloupost, chamtivost a zloba. Se zbytečným ničením nebo nezájmem o osud písemností úzce souvisí snahy státu o jejich ochranu. Jejich počátky můžeme vystopovat již v 18. století, ovšem výsledek na regionální úrovni byl až do vzniku celostátní jednotné archivní sítě v roce 1954 minimální, neboť do této doby byla ponechána péče o písemnosti především na jejich původcích. Nebylo síly, jež by vlastníky donutila ke změně počínání – chyběly kvalifikované síly, vhodné prostory na uložení archiválií a ochota probírat netříděný materiál, jenž se během desítek i stovek let nahromadil. Pozornost byla věnována většinou jen nejpotřebnějším dokumentům majetkoprávního charakteru, popřípadě vzhledově atraktivním materiálům. Romantický zájem o historii, jenž se objevuje od 18. století, situaci příliš neovlivnil a způsoby prezentace archiválií byly někdy
spíše na škodu věci. Řada písemností zmizela v nepovolaných rukou, další čekají zapomenuty na své znovuobjevení.
Předchůdci chrudimského okresního archivu: