 První velkou výstavu hostily Pardubice roku 1903, kdy se v prostoru na Olšinkách konala všeobecná Východočeská výstava. Rychlý rozvoj města v následujících letech a zejména v období po první světové válce dal vzniknout myšlence uspořádat v Pardubicích další výstavu, která by dokumentovala pokrok a rozkvět města a která by zároveň také posloužila veřejným zájmům. Na rozdíl od krajinské výstavy z roku 1903 měla být plánovaná výstava tentokrát celostátní a odborně zaměřená. Při hledání vhodného tématu zvítězil názor využít sportovních tradic města a uspořádat výstavu zaměřenou na sport a tělesnou výchovu. Přípravné práce byly zahájeny roku 1924, ale teprve v roce 1927, kdy se jejich vedení ujal přípravný výbor v čele se starostou města Vojtěchem Znojemským, začal z plánů vyrůstat konkrétní obraz budoucí akce. Výstava byla původně plánována k 10. výročí republiky na rok 1928, kdy však musela ustoupit brněnské výstavě soudobé kultury. Jako náhradní termín byl vybrán rok 1930, ale velký objem přípravných prací a zejména neúčast pardubického okresu ve Výstavní akciové společnosti vedly k odložení akce na rok 1931. Z několika námětů pro umístění výstavního areálu bylo vybráno prostranství okolo pardubického zámku, které se však nacházelo ve velmi neutěšeném stavu. Volba to však byla pro výstavu i pro samotné město velmi šťastná, neboť zásluhou projektu arch. Karla Řepy a Ing. arch. Ferdinanda Potůčka se tento zanedbaný kout Pardubic v krátké době proměnil v překrásný park s jezírkem, terasou a několika řadami bílých pavilonů, z nichž mnohé nalezly využití i po skončení výstavy. V bezprostředním sousedství výstaviště vyrostl moderní sportovní stadion, první svého druhu v republice. Výstava byla slavnostně zahájena 31. května 1931 prezidentem republiky T. G. Masarykem, který jako první návštěvník prošel turniketem vstupní brány, nacházející se v prostoru mezi kostelem sv. Bartoloměje a novostavbou umělecko-průmyslového muzea. Na ploše 29 hektarů na návštěvníky čekalo 12 větších a 18 menších pavilonů s tematickými expozicemi, kavárny, restaurace a zábavní koutek s nejrůznějšími atrakcemi pro děti i dospělé. Na výstavišti bývalo živo až do pozdního večera, kdy se zde rozzářily stovky reflektorů velkoryse pojatého osvětlení a u jezírka koncertovala vojenská posádková hudba. Za čtyři měsíce si výstavní expozice prohlédlo 980 000 návštěvníků ze všech koutů republiky i ze zahraničí a dalších 265 000 diváků shlédlo doprovodné sportovní podniky na stadionu a na dostihovém závodišti. Vedle toho se po dobu konání výstavy v Pardubicích uskutečnilo na 130 sjezdů a zájezdů různých spolků a sdružení. Pro město s necelými 29 tisíci obyvateli to na jedné straně znamenalo mnoho starostí se zvládnutím tak výrazného přílivu lidí, na druhé straně se zvýšený turistický ruch pozitivně projevil v místním hospodářství a značně přispěl k propagaci města a regionu. Jen nerado se 4. října 1931 město loučilo se svojí výstavou, která se na dlouhé týdny stala centrem veškerého dění a po které zde navíc zůstalo několik krásných a užitečných staveb a upravených veřejných prostranství. Díky úsilí a nadšení mnoha pracovníků se i v podmínkách počínající hospodářské krize podařilo realizovat odvážný plán a uspořádat velkolepě pojatou a úspěšnou akci. Pardubice se své úlohy zhostily se ctí a „bílá pohádka“ nadlouho utkvěla ve vzpomínkách pamětníků. _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
|
