Historie archivu a zámku

SOA v Zámrsku

Vznik Státního oblastního archivu v Zámrsku souvisí s reorganizací státní správy v roce 1960, kdy vznikl Východočeský kraj. V předchozím roce opustili poslední chovanci Nápravně výchovného ústavu ministerstva vnitra zámek v Zámrsku a při hledání vhodného objektu, do něhož by bylo možné umístit státní archiv Východočeského kraje, padlo rozhodnutí právě na Zámrsk. Nebylo zcela obvyklé zřizovat státní archivy mimo správní centra, neboť to přinášelo složitější spolupráci s úřady, institucemi a hospodářskými organizacemi, v neposlední řadě pak obtíže personální. Obdobnými potížemi s umístěním trpěly i předchůdci SOA v Zámrsku – krajské archivy, které vznikly v roce 1949. Sídlem archivu někdejšího Hradeckého kraje se staly prostory Šporkova hospitalu v Kuksu s vedoucím Ivo Hollem. V roce 1956 k němu byly připojeny zemědělsko-lesnické archivy v Náchodě (s depozitáři v Novém Městě nad Metují a ve Vrchlabí), v Chlumci nad Cidlinou (s pobočkami v Jilemnici a v Poděbradech), v Jičíně (s pobočkou v Hořicích) a v Opočně (s depozitáři v Kostelci nad Orlicí a Smiřicích). Archiv Pardubického kraje byl nejdříve umístěn do zámku ve Zdechovicích u Přelouče, posléze byl v roce 1951 přestěhován na zámek v Novém Studenci u Chotěboře s depozitářem v Pardubicích. Roku 1956 k němu byl připojen Zemědělsko lesnický archiv ve Žlebech (měl pobočku v Litomyšli a depozitáře v Heřmanově Městci, Cholticích, Chrasti u Chrudimě, Třebešicích, Kladrubech nad Labem, Chrudimi a Pardubicích). Vedoucím archivu Pardubického kraje se stal Vladimír Vávrů. Koncem padesátých let měl archiv v Novém Studenci 101 archivních fondů a archiv v Kuksu 270 archivních fondů.

Založením archivu v Zámrsku započalo soustřeďování archivních fondů do té doby uložených na hradech, zámcích, muzeích… Zároveň začalo svážení zemědělsko-lesnických fondů z jejich původních míst uložení. Do Zámrsku byl přesunut i rozsáhlý soubor archivních fondů z bývalého městského archivu v Litomyšli. Již koncem roku 1960 uchovával archiv v Zámrsku 15 727 běžných metrů archiválií obsažených v 521 archivním fondu. Kromě toho zůstalo Státnímu archivu v Zámrsku personálně obsazené pracoviště s depozitářem na Kuksu a řízení někdejšího pracoviště Zemědělsko-lesnického archivu v Náchodě, do něhož a částečně i do archivu v Zámrsku byly soustředěny archiválie z jeho poboček v Teplicích nad Metují a Vrchlabí. Archivní materiály zůstaly též velmi nevhodně uloženy ve sklepních místnostech na někdejším pracovišti kukského archivu v Opočně, kam byly převezeny zámecké archiválie z Rychnova nad Kněžnou, Kostelce nad Orlicí, Králíků, Nových Hradů, Potštejna a Smiřic. Archiv zůstal též na zámku v Novém Městě nad Metují. Na někdejším archivním oddělení Krajské správy SNB v Pardubicích v prostorách věznice okresního soudu byly uloženy písemnosti z oblasti bezpečnostních složek, písemnosti vzniklé v období okupace a především velká sbírka archiválií četnických stanic. Hlavním důvodem této poměrně velké roztříštěnosti byl nedostatek ukládacích prostor v Zámrsku, jehož řešení by tehdy předpokládalo rozsáhlé adaptace dalších bývalých hospodářských objektů na depozitáře, k čemuž chyběly finanční prostředky.

Nevhodné zásahy Archivního oddělení krajské správy ministerstva vnitra v Pardubicích do chodu archivu vedly v roce 1965 k odchodu Jiřího Frajdla z funkce vedoucího. Vystřídal jej Josef Letocha, poslední vedoucí krajského archivu v Novém Studenci. Ten ze zdravotních důvodů odstoupil z funkce rok poté. Do funkce ředitele byl jmenován Tomáš Šimek, který přišel z Ústředního archivu v Praze.

Po zrušení archivních oddělení krajských správ SNB přešla jejich činnost spočívající v evidenci archivního materiálu a metodického vedení okresních a podnikových archivů na státní archivy. A tak ke dvěma stávajícím oddělením v Zámrsku přibylo pracoviště v Pardubicích, vzniklé z dosavadního archivního oddělení MV, zabývající se kontrolněinstruktážní činností. Sídlilo v budově okresního soudu a v roce 1992 se přestěhovalo do najatých prostor v Pernerově ulici. Od roku 2004 toto oddělení sídlí v budově Státního okresního archivu v Hradci Králové, ve Škroupově ulici.

Koncem šedesátých let, po neúspěšné snaze přestěhovat archiv do Pardubic nebo Hradce Králové, se podařilo alespoň získat finanční prostředky od Krajské správy SNB pro vybudování první účelové haly s kapacitou ukládací plochy 2 100 běžných metrů v areálu chátrajících hospodářských budov zámeckého areálu. Do provozu byla uvedena konzervátorská a restaurátorská dílna. Od roku 1967 je trvale obsazeno místo fotografa, který zahájil mikrosnímkování matrik pro předkládání badatelům. Badatelé ze vzdálenějších míst uvítali otevření studovny v prostorách bývalého archivního oddělení v Pardubicích, kam byly umístěny badatelsky nejvyužívanější archivní fondy, zejména sbírka matrik. Byl sem též jako depozitum archivu převezen biskupský a konzistoriální archiv z Hradce Králové k uspořádání. Pracovníci archivu položili i základ k soustavnější ediční činnosti zahájením vydávání Sborníku prací východočeských archivů.

Počátek normalizace se tak jako jinde projevil nuceným odchodem některých odborných pracovníků. Po krátkém provizoriu vedení archivu příslušníkem Krajské správy SNB v Hradci Králové Janem Dobšíčkem nastoupil roku 1972 na místo ředitele do té doby pracovník Vojenského archivu v Praze František Fajman. Po jeho odchodu v roce 1977 byl opět jmenován do funkce příslušník SNB Miroslav Fiala, kterého v roce 1982 vystřídal další příslušník SNB Karel Hromádka. V těchto dvaceti letech archiv v podstatě stagnoval. Velmi malá pozornost byla věnována zejména údržbě budov. V roce 1974 zrušilo tehdejší vedení archivu badatelnu v Pardubicích i s depozitáři, čímž byl archiv ochuzen o 800 m2 ukládací plochy. Archiválie odtud zaplnily veškerou dosud volnou kapacitu v Zámrsku. Pardubické pracoviště nyní představovalo jednu malou místnost, ve které pracovali tři archiváři – dvě referentky pro podnikové archivy a jeden pracovník pro dohled nad okresními archivy. Množství fondů bezpečnostního charakteru bylo převezeno na Slovensko do archivu ministerstva vnitra ve Spišské Kapitule. Zpět do Zámrsku se vrátily pouze archivní fondy četnických stanic s písemnostmi zhruba do roku 1945. V důsledku tíživé prostorové situace nebylo zajištěno systematické přebírání písemností, čímž docházelo k jejich ztrátám.

Během osmdesátých let se problémy zanedbaného stavu budov jen prohlubovaly. Na budově zámku došlo vlivem dlouhodobého zatékání dešťové vody k propadnutí stropů v některých místnostech. Již nevyhovující prejzová krytina byla nahrazována měděným plechem. Opravu však přerušil v roce 1988 nedostatek finančních prostředků, střecha zůstala nedokončená a dále docházelo k vážnému poškozování stavby. Ve stejné situaci se nacházely i ostatní budovy areálu.

Situace v oboru se zlepšila s politickými změnami počátkem devadesátých let. Archivnictví se tehdy dostalo do zorného pole veřejnosti díky nové potřebě vyhledávání informací k probíhajícím rehabilitacím a restitucím. Tehdy se naplno ukázala potřeba daný stav řešit. Do funkce ředitele Státního oblastního archivu se po letech vrátil Tomáš Šimek. Díky podpoře archivní správy a tehdejšího civilně-správního úseku ministerstva vnitra v Praze mohly začít nákladné a rozsáhlé opravy celého zámeckého areálu. Podařila se tak záchrana této kulturní památky, opravami byly získány další prostory. Proběhla adaptace horní, západní hospodářské budovy, kam byly přesunuty archiválie ze zámku, aby se vyhovělo požadavkům na odlehčení zejména horního patra z důvodů porušené statiky. Další depozitář vznikl rekonstrukcí bývalých stájí v severní hospodářské budově při zachování původní architektury i stylu původního určení. V roce 1991 proto mohlo dojít k přesunu archivního materiálu z depozitáře na zámku v Novém Městě nad Metují a v roce 1993 z depozitáře na opočenském zámku. V nových temperovaných prostorách mohlo být v první polovině devadesátých let uloženo dalších osm kilometrů archivního materiálu, přebíraného převážně od zanikajících státních organizací a podniků. Bez uvedených stavebních úprav by nemohlo dojít k tak velkému přejímání archiválií, znemožňujícímu jejich případnou ztrátu. V letech 1998 – 1999 došlo k nákladným úpravám zámeckého přízemí, kdy se podstatně snížila zemní vlhkost místní sanací zdí. Pro konzervátorskou dílnu byla zrekonstruována část budovy v severozápadním nároží zámeckého areálu. Badatelna byla přeložena z rondelu prvního patra jihozápadní věže a přilehlé malé místnosti do sousední největší místnosti zámku, zvané „sál předků“ s kapacitou 24 badatelských míst.

Stavební a technické úpravy v menší míře probíhaly i v minulosti zcela nedávné. Jednalo se o stavební úpravy některých depozitářů a kanceláří, přeložení studovny mikrofilmů z druhého do prvního patra zámku, výměnu oken, výměnu slaboproudých rozvodů, novou počítačovou síť, dobudování požární signalizace, vytvoření tras pro elektronické monitorování teploty a vlhkosti.

V archivu bylo k datu 26. 1. 2011 uloženo 3 118 archivních souborů v celkové délce 24 805 běžných metrů. Z tohoto množství je 11 130 běžných metrů archiválií zpracováno v podobě archivní pomůcky (inventáře). Jediným vzdáleným depozitářem je v současnosti bývalá škola v Hostovlicích u Čáslavi, kterou v roce 1996 převzal archiv od Státního oblastního archivu v Praze. Dnes je zcela zaplněn podnikovými fondy.

V roce 2002 došlo k výrazné organizační změně v souvislosti se zrušením okresních úřadů, pod které spadaly okresní archivy. Vnitřními organizačními jednotkami SOA v Zámrsku se staly okresní archivy Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy se sídlem v Litomyšli, Trutnov a Ústí nad Orlicí.

Od roku 2004 řídí SOA v Zámrsku Petr Zimmermann, který předtím zastával funkci ředitele Státního okresního archivu v Hradci Králové. Velkým přínosem pro badatele v oblasti genealogie je digitalizace nejvyhledávanějšího archivního souboru – Sbírky matrik Východočeského kraje. Ta probíhá ve spolupráci s Family Search International z USA od roku 2009. Více jak 11 000 svazků zahrnujících období od konce šestnáctého do první čtvrtiny dvacátého století by mělo být nasnímáno a elektronicky zpřístupněno na internetu do roku 2016.

Přehled zaměstnanců centrály Státního oblastního archivu v Zámrsku v letech 1960–2010

HISTORIE ZÁMKU

První písemnou zmínku o Zámrsku najdeme v listině Arnošta z Pardubic z roku 1349, v které byla zdejší fara přidělena k nově zřízenému biskupství v Litomyšli.

O vzniku a původním vzhledu tvrze nevíme nic bližšího. Také o nejstarších obyvatelích tvrze víme velmi málo; roku 1405 Boček z Poděbrad pohnal jistého Petra ze Zámrsku k soudu, roku 1434 se připomíná Václav ze Zámrsku.

V roce 1469 zřejmě vypálil tvrz Matyáš Korvín při svém tažení do Čech. Obnovy se ujal Vaněk ze Zámrsku, jehož pobyt zde je bezpečně doložen mezi lety 1471–1501. Jádrem tvrze byla okrouhlá věž, která se zachovala dodnes v severovýchodním nároží zámku.

Roku 1513 získal panství Jan Lukavský z Lukavice. Jan zemřel roku 1541 a je pochován ve zdejším kostele pod renesančním náhrobkem. Rod Lukavských z Lukavice tvrz rozšířil a přestavěl v renesančním stylu. K okrouhlé věži bylo přistavěno nynější severní křídlo s hlavní vstupní branou. Do dnešní doby se zachovala renesanční klenba v 1. patře věže a klenby v průjezdu a přízemních prostorách severního křídla.

Roku 1613 kupuje Zámrsk Karel Kapoun ze Svojkova, kterému byl majetek za účast na stavovském povstání roku 1622 konfiskován. Zámek získává roku 1623 Albrecht z Valdštejna, který jej ještě téhož roku postupuje Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Ten roku 1628 umírá a majetek od dědiců kupuje vyšehradský probošt a císařský rada Vincencius Zucconi. Umírá roku 1635 a podle jeho závěti přechází zámrské panství na císařovnu Eleonoru, manželku Ferdinanda II.

Roku 1640 kupuje Zámrsk královský místodržící Albrecht Libštejnský z Kolovrat. Po jeho smrti v roce 1648 přechází majetek na jeho syny. Nejmladší syn Leopold Oldřich získává panství roku 1657 a stává se tak zakladatelem zámrské větve rodu. Oženil se s Kateřinou Barborou Krakovskou z Kolovrat a měli spolu tři syny a jednu dceru. Manželské neshody však vedly až k vzájemné rozluce, kdy zámek připadl rozhodnutím členů rodu Kateřině Barboře. V roce 1704 přechází panství na syna Jana Norberta. Po něm dědí Zámrsk roku 1736 syn Jana Norberta Rudolf. Ten umírá již v roce 1748, a tak majetek připadl jeho sestře Anně Karolíně, provdané za Antonína Víta hraběte z Bubna a Litic.

Za Kolowratů byla renesanční tvrz přeměněna v barokní zámek. Vybudováním východního, jižního a západního křídla vznikla uzavřená čtyřkřídlá dispozice s arkádovým nádvořím. Hlavní vstup byl přenesen ze severu na jižní průčelí. Kolem poloviny 18. stol. bylo jižní křídlo zvýšeno o jedno patro a v rozích orámováno polygonálními věžemi s mansardovou stříškou. Při západním průčelí vznikl v první polovině 18. století zámecký park, který byl přístupný z budovy po mohutném zahradním schodišti.

Bubnové z Litic drží zámek do roku 1780, kdy jej kupuje rytíř Jeník Zásadský z Gamsendorfu. Nový majitel zahájil rozsáhlou rekonstrukci zanedbaných budov. Byly obnoveny střechy, zámek dostal nové fasády, arkády nádvoří byly v patře zazděny a opatřeny okny a zčásti byly přestavěny interiéry. Roku 1849 prodává Friedrich Jeník z Gamsendorfu velkostatek se zámkem vídeňské obchodnici Karolíně Gottlové.

V druhé polovině 19. století byl zrušen zámecký park při západním křídle zámku a nový byl vybudován jižněji, na místě někdejší kuchyňské zahrady. Do dnešní doby se zde dochoval palmový skleník, dřevěný altán a pískovcová kašna. Ohrazený park je na jihu vymezen zahradnickým domkem a ovčínem (budovy dnes slouží jako mateřská školka a pošta). K zámku patřil též rozsáhlý, postupně budovaný hospodářský dvůr s vinopalnou a pivovarem.

V roce 1924 zámek vyhořel a byl v letech 1925 – 1926 opraven. Rodina Gottlů držela majetek až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován podle tzv. Benešových dekretů.

V roce 1947 byl v zámku zřízen nápravný ústav pro mladistvé odsouzené. Po únoru 1948 sem byli umisťováni především mladí lidé obvinění z tzv. protistátní činnosti (letákové akce proti KSČ, členství v ilegálních skupinách, ilegální přechod hranice aj.). Ústav pro mladistvé byl zrušen již roku 1954, kdy byly přestěhovány dívky, a stal se věznicí zčásti pro mladistvé muže a dospělé vězně. Roku 1960 budovy převzal Státní oblastní archiv v Zámrsku.

Permanent link to this article: https://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/historiearchivu/