
Akad.
Arch. Ing. Miroslav Řepa
Československo
a Česká republika
na
Světových výstavách EXPO po roce
1948
Měl
jsem v životě štěstí, kterému
jsem šel vstříc, neboť jsem viděl všechny Světové
výstavy EXPO po
2. světové válce. Začalo to dnes už
legendárním Bruselem ´58, kam jsem jel
jako čerstvý absolvent Akademie výtvarných
umění co by turista na tematický
zájezd. Právě Brusel mně dal podnět, abych se
zúčastnil soutěže na čs. pavilon
do Montrealu na EXPO ´67. A stalo se, že jsem se po
vítězství spolu s arch.
Vl. Pýchou stal autorem tohoto dalšího velkého
úspěchu naší země. Výstavu
v japonské Ósace EXPO ´70 jsem prožil jako
autor budovy divadla pro soubor
Laterny Magiky v zábavné části areálu
výstaviště. Funkcí technického
ředitele našeho pavilonu jsem byl pověřen ve španělské Seville
na EXPO ´92.
Krátce jsem navštívil jako turista jubilejní
výstavu v německém Hannoveru
EXPO 2000. Do Japonska jsem se znovu vrátil na EXPO 2005
v Aichi jako
poradce generálního komisaře. Ve stejné funkci
jsem navštívil i nedávno ukončenou
Světovou výstavu EXPO 2010 v čínské Šanghaji.
Zážitků a zkušeností
mám nespočet a k nim se řadí můj
celoživotní zájem o fotografii,
který jsem zužitkoval na uvedených
výstavách. Zachytil jsem takto velké
množství osobních vzpomínek, ale současně na
všechny scénáristy, architekty,
umělce a techniky, na všechny, kteří se zasloužili o
úspěchy naší země na
tomto světovém kolbišti. Většina z nich už není mezi
námi. Tato výstava je
tady i malým poděkováním všem, kteří se
stali reprezentanty naší země na těchto
výstavách, kde upozornili celý svět na
nápaditost a um našich lidí, na které
můžeme být hrdi.
________________________________________________________________________________________________________________________

Pro náhled
klikni na
obrázek
|
|
BRUSEL
1958
Československo
slavilo v roce 1958 svůj největší úspěch
v dosavadních dějinách
světových výstav, neboť získalo celkem 56 cen
včetně první ceny
za nejlepší
pavilon.
Autoři
pavilonu: Fr. Cubr, J. Hrubý, Zd. Pokorný.
|


Pro náhled
klikni na
obrázek
|
|
MONTREAL
1967
Československý
pavilon opět zaznamenal stejně kladné odezvy za
výjimečnou tvůrčí práci
širokého autorského týmu. Oceněna byla
nápaditost, vtipnost a kreativita při
vysoké umělecké kvalitě.
Pro svůj úspěch byl pavilon znovu postaven
v kanadské provincii New
Foundland, do města Windsor, kde plní funkci kulturního
centra.
Autoři
pavilonu: Miroslav Řepa, Vladimír Pýcha.
|

Pro náhled klikni na
obrázek
|
|
ÓSAKA
1970
V Japonsku
byla československému pavilonu udělena Japonským
ústavem architektury zvláštní
cena za architektonické řešení pavilonu.
Scénář a posléze realizace výstavy
byly uměleckou odezvou události okupace z roku 1968 a
historických
souvislostí.
Autoři
pavilonu: A. Jenček, V. Palla, V. Rudiš.
|

Pro náhled klikni na
obrázek |
|
SEVILLA
1992
Ve
Španělsku se uskutečnila poslední společná výstava
Čechů a Slováků. Pavilon
navržený v podobě jednoduchého hranolu v sobě
skrýval expozici
věnovanou fenoménu uměleckého sklad.
Autoři
pavilonu: M. Němec, J. Štempel.
|


Pro náhled klikni na
obrázek |
|
HANNOVER
2000
Světová
výstava v Německu představovala „jízdu kolem světa“
do 21. století, mottem
celé výstavy se stal „člověk – příroda –
technika“. Přes svoji velkorysost
nepřinesla však předpokládaný ohlas a ani nám se
nepodařilo navázat na úspěchy
Bruselu a Montrealu.
Autoři
pavilonu: M. Chalupa, M. Jírovec, M. Holubec, Š. Chalupa, M.
Rusina, K.
Venclíková.
|

Pro náhled klikni na
obrázek |
|
AICHI
2005
Pavilon
návštěvníkům nabídl „Zahradu fantazie a hudby“ –
světelný a zvukový prostor se
šestnácti nástroji, ve kterém se divák mohl
pobavit, zahrát si i odpočinout, a
stát se tak součástí expozice.
Autorem
souborného díla byl Jiří Černý.
|


Pro náhled klikni na
obrázek |
|
SHANGHAI
2010
Na
nedávno ukončené Světové výstavě
v Číně byl Český pavilon oceněn
v kategorii za Nejkreativnější přínos
mezinárodní kulturní výměně a česká
expozice „Plody civilizace“ získala stříbrnou medaili za
kreativitu. Výstavu
shlédlo více než 8,5 milionu návštěvníků.
Autoři
expozice a ideové koncepce: J. Franc, J. Švarc, L.
Lindaurová.
|
zpět
|