Meziválečná architektura

Pardubicka

Karel Řepa, Ladislav Machoň,
Josef Gočár, Pavel Janák,
Jindřich Freiwald, Oldřich Liska

a

Pohled do historie
světových výstav




Karel Řepa

Josef Gočár

Pavel Janák

Ladislav Machoň

Jindřich Freiwald

Oldřich Liska





                                                                      







Miroslav Řepa

Miroslav Řepa:
Světové výstavy
od Bruselu po Shanghai


Úvodní strana























Úvod

zpět


V návaznosti na pardubickou architekturu konce 19. a začátku 20. století realizovanou významnými architekty – Janem Vejrychem, Františkem Roithem, Antonínem Balšánkem či Jindřichem Fialkou, která přinesla městu takové stavby, jako budovu Městské spořitelny (dnes pardubické informační centrum), vyšší státní průmyslové školy (později Vysoká škola chemicko-technologická), novou radnici a samozřejmě budovu městského divadla, se však teprve meziválečné architektuře podařilo změnit celkový ráz Pardubic. Na základě několika architektonických soutěží vyhlášených na počátku první republiky, na které reagovala řada významných architektů, byl zastavěn prostor dnešního náměstí Republiky. V letech 1924–1931 došlo k výstavbě Anglo-československé banky, komplexu Ředitelství pošt a telegrafů, společenského centra Grand, jehož zadání znělo na společenský dům a hotel, a nakonec Průmyslového muzea. Meziválečná výstavba dále expandovala směrem k Chrudimce. Celkový ráz dnešního Smetanova náměstí dotvořila společně s objektem Ředitelství pošt a telegrafů architektem Ladislavem Machoněm navržená budova Státní reálky, dokončená v roce 1929. Tento komplex doplnil projekt soudu a finančních úřadů, postavený ve třicátých letech na břehu řeky Chrudimky.

Meziválečná architektura se v Pardubicích projevila v několika podobách, počínaje neoklasicistním slohem „Gočárovy“ Anglobanky, přes architekturu Karla Řepy směřující od vlivu jeho učitele slovinského architekta Josipa Plečnika k pozdnímu funkcionalismu, v jehož duchu vznikl ve spolupráci s architekty Josefem Dandou a Karlem Kalvodou návrh a projekt pardubického nádraží, a stranou nezůstaly ani některé více ojedinělé projevy meziválečné moderny. Uznávaný pražský architekt Ladislav Machoň projektoval v Pardubicích kromě již zmíněných veřejných budov známý palác „Passage“ ve stylu art déco a v Pardubicích jediné realizované dílo významného architekta Pavla Janáka, kubisticky pojaté krematorium, bylo v letošním roce oceněno uznáním za národní kulturní památku.

Neopomenutelné projekty meziválečné architektury v Pardubicích zrealizovali architekti Oldřich Liska a Jindřich Freiwald. V polovině dvacátých let vyrostly na náměstí Čs. legií domy pro vojenské gážisty a poštovní zaměstnance, které vyprojektoval Jindřich Freiwald. Jeho kolega, hradecký architekt Oldřich Liska, je autorem komplexu obytných budov na Čechově nábřeží, postavených záhy po vzniku Československa, a např. domu Charlotty Masarykové, ve své době postaveného jako dům pro sociální péči.

Hodnotné funkcionalistické stavby vyrůstaly po celých Pardubicích podle návrhů místního architekta Karla Řepy. Na třídě Míru byl postaven činžovní dům Rolnického družstva a tzv. Kolaříkův dům, budova poštovních úřadů a v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele pro několik generací Pardubáků nezapomenutelné kino JAS. Karel Řepa byl také autorem většiny výstavních pavilonů Východočeské výstavy tělesné výchovy a sportu, která byla uskutečněna v roce 1931, včetně Průmyslového muzea (dnešní střední školy potravinářské technologie).

Z architektonických památek, které vyrostly ještě v předválečné době, ale na nichž též zanechala své stopy meziválečná architektura, je třeba připomenout také mimopardubický projekt velkého významu – komplex bohdanečských lázeňských budov v popředí s kubistickým pavilonem, navrženým v roce 1912–1913 architektem Josefem Gočárem, který je též autorem jedné z nejznámějších pardubických staveb – automatických mlýnů, které projektoval v letech 1909 a 1924 pro bratry Winternitzovy.

 

Výstava Meziválečná architektura Pardubicka není prvním výstupem našeho archivu přibližujícím zájemcům o architekturu stavební a architektonické plány uložené v našich depozitářích a v depozitářích našich kolegů. Tentokrát jsme se však pokusili o zúžení prostoru a času a o představení dalších archiválií, které zatím nebyly prezentovány. Prostřednictvím realizovaných i nerealizovaných návrhů, fotografií i tří modelů nabízíme ke shlédnutí moderní meziválečnou architekturu jinak představovanou v hodnotných publikacích a brožurách.

Výstava je zároveň uskutečněna na počest nezanedbatelných výročí dvou příslušníků jedné rodiny – 115. výročí narození významného pardubického architekta Karla Řepy a 80. narozenin jeho syna Miroslava, který se rozhodl jít v otcových šlépějích, i když svou pozornost věnoval jiným realizacím a jeho kroky směřovaly jiným směrem, a který se v posledních letech svého působení věnoval výstavní činnosti, což připomíná náš suterénní výstavní prostor, do kterého Vás zároveň zveme.

 

Realizace výstavy:

Státní okresní archiv Pardubice

Bělobranské náměstí čp. 1

 

Realizační tým výstavy:

Linda Kučerová

Renáta Růžičková

Renata Klčová

Tereza Siglová

Jana Poddaná

arch. Miroslav Řepa

 

Instalace:

Radoslava Černá

Karla Mimrová

Zuzana Nováková

Technická podpora:

Vladimír Sedláček

 

 

Zápůjčky exponátů:

Galerie hlavního města Prahy

Horácká galerie Nové Město na Moravě

Léčebné lázně Bohdaneč a. s.

Městský úřad Lázně Bohdaneč

Muzeum východních Čech v Hradci Králové

Národní památkový ústav Praha

Národní technické muzeum

Lubomír Netušil

Miroslav Řepa

Úřad městského obvodu Pardubice I, stavební úřad

Úřad městského obvodu Pardubice V, stavební úřad

Východočeské muzeum Pardubice
   

Velkoformátové fotografie realizací Karla Řepy věnoval do SOkA Pardubice: 

Štěpán Bartoš

 

Finanční příspěvek na zhotovení velkoformátových fotografií věnovala firma:

TRANSFORM, a. s., Lázně Bohdaneč

 

Nakladatelství HELIOS Jiří Razskazov, Pardubice


Copyright © Státní okresní archiv Pardubice