V návaznosti
na
pardubickou architekturu konce 19. a začátku 20.
století realizovanou významnými architekty
– Janem Vejrychem, Františkem Roithem, Antonínem
Balšánkem či Jindřichem
Fialkou, která přinesla městu takové stavby, jako budovu
Městské spořitelny
(dnes pardubické informační centrum), vyšší
státní průmyslové školy (později
Vysoká škola chemicko-technologická), novou radnici
a samozřejmě budovu
městského divadla, se však teprve meziválečné
architektuře podařilo změnit
celkový ráz Pardubic. Na základě několika
architektonických soutěží vyhlášených
na počátku první republiky, na které reagovala
řada významných architektů, byl
zastavěn prostor dnešního náměstí Republiky.
V letech 1924–1931 došlo k
výstavbě Anglo-československé banky, komplexu
Ředitelství pošt a telegrafů,
společenského centra Grand, jehož zadání znělo na
společenský dům a hotel,
a nakonec Průmyslového muzea. Meziválečná
výstavba dále expandovala směrem
k Chrudimce. Celkový ráz dnešního Smetanova
náměstí dotvořila společně s
objektem Ředitelství pošt a telegrafů architektem Ladislavem
Machoněm navržená
budova Státní reálky, dokončená v roce
1929. Tento komplex doplnil projekt
soudu a finančních úřadů, postavený ve
třicátých letech na břehu řeky
Chrudimky.
Meziválečná
architektura se v Pardubicích projevila v několika
podobách, počínaje
neoklasicistním slohem „Gočárovy“ Anglobanky, přes
architekturu Karla Řepy
směřující od vlivu jeho učitele slovinského
architekta Josipa Plečnika
k pozdnímu funkcionalismu, v jehož duchu vznikl ve
spolupráci
s architekty Josefem Dandou a Karlem Kalvodou návrh a
projekt
pardubického nádraží, a stranou nezůstaly ani
některé více ojedinělé projevy
meziválečné moderny. Uznávaný
pražský architekt Ladislav Machoň projektoval
v Pardubicích kromě již zmíněných
veřejných budov známý palác „Passage“ ve
stylu art déco a v Pardubicích jediné
realizované dílo významného
architekta Pavla Janáka, kubisticky pojaté krematorium,
bylo v letošním
roce oceněno uznáním za národní
kulturní památku.
Neopomenutelné
projekty meziválečné architektury
v Pardubicích zrealizovali architekti
Oldřich Liska a Jindřich Freiwald. V polovině
dvacátých let vyrostly
na náměstí Čs. legií domy pro vojenské
gážisty a poštovní zaměstnance,
které vyprojektoval Jindřich Freiwald. Jeho kolega,
hradecký architekt Oldřich
Liska, je autorem komplexu obytných budov na Čechově
nábřeží, postavených záhy
po vzniku Československa, a např. domu Charlotty Masarykové, ve
své době postaveného
jako dům pro sociální péči.
Hodnotné
funkcionalistické stavby vyrůstaly po celých
Pardubicích podle návrhů místního
architekta Karla Řepy. Na třídě Míru byl postaven
činžovní dům Rolnického
družstva a tzv. Kolaříkův dům, budova poštovních
úřadů a v blízkosti
kostela sv. Jana Křtitele pro několik generací Pardubáků
nezapomenutelné kino
JAS. Karel Řepa byl také autorem většiny
výstavních pavilonů Východočeské
výstavy tělesné výchovy a sportu, která
byla uskutečněna v roce 1931,
včetně Průmyslového muzea (dnešní střední školy
potravinářské technologie).
Z architektonických
památek, které vyrostly ještě
v předválečné době, ale na nichž též
zanechala své stopy meziválečná architektura, je
třeba připomenout také
mimopardubický projekt velkého významu – komplex
bohdanečských lázeňských budov
v popředí s kubistickým pavilonem,
navrženým v roce 1912–1913
architektem Josefem Gočárem, který je též autorem
jedné z nejznámějších
pardubických staveb – automatických mlýnů,
které projektoval v letech 1909 a 1924 pro
bratry
Winternitzovy.
Výstava
Meziválečná
architektura Pardubicka není prvním výstupem
našeho archivu přibližujícím
zájemcům o architekturu stavební a architektonické
plány uložené v našich
depozitářích a v depozitářích našich
kolegů. Tentokrát jsme se však pokusili
o zúžení prostoru a času a o představení
dalších archiválií, které zatím
nebyly
prezentovány. Prostřednictvím realizovaných i
nerealizovaných návrhů,
fotografií i tří modelů nabízíme ke
shlédnutí moderní meziválečnou architekturu
jinak představovanou v hodnotných publikacích a
brožurách.
Výstava
je zároveň
uskutečněna na počest nezanedbatelných výročí dvou
příslušníků jedné rodiny –
115. výročí narození významného
pardubického architekta Karla Řepy a 80.
narozenin jeho syna Miroslava, který se rozhodl jít
v otcových šlépějích,
i když svou pozornost věnoval jiným realizacím
a jeho kroky směřovaly jiným
směrem, a který se v posledních letech svého
působení věnoval výstavní
činnosti, což připomíná náš
suterénní výstavní prostor, do
kterého Vás zároveň
zveme.
|