Realizované
práce Josefa Gočára na okrese Pardubice:
– Hrobka rodičů
v Bohdanči (1904) – spolupráce se St. Suchardou
– Deska
J. S. Presla ve Zdechovicích (1909) – spolupráce s B. Kafkou
– Mlýn a silo
bratří Winternitzů
v Pardubicích (1909–1910)
– Kasárna
hulánského pluku
v Bohdanči (1910–1914)
– Věž vodárny
v Bohdanči (1910)
– Lázeňský
dům v Bohdanči (1911–1912)
– Vnitřní
zařízení lázeňského domu
v Bohdanči (1912–1913)
– Dubová ložnice do
pensionu Veselý
v Bohdanči (1912)
– Ložnice
v lázních
v Bohdanči (1913)
– Pension Veselý
v Bohdanči
(1914)
– Nástavba 4. patra
Winternitzových
mlýnů v Pardubicích (1919)
– Výstavba
sila a transformační stanice u Winternitzova mlýna
v Pardubicích (1922)
–
Filiálka Anglobanky v Pardubicích a
zařízení pokladní síně
a ředitelských
místností (1923–1924)
– Doplňky
k Winternitzovým mlýnům
v Pardubicích (1926)
– Pomník bratranců
Veverkových
v Rybitví (1927)
– Okresní dům a
Grandhotel
v Pardubicích (1927–1931)
–
Vnitřní
zařízení Grandhotelu a Okresního domu
v Pardubicích (1928–1929)
– Úprava obchodů
v lázeňské
kolonádě v Bohdanči (1940)
– Rekonstrukce
domu vodoléčby a uhličitých lázní
v Bohdanči (1940)
Winternitzovy
mlýny
Pardubice
Automatický
turbínový mlýn se silem postavený
v letech 1909–1910 pro rodinu
Winternitzů se stal první Gočárovou stavbou realizovanou
v Pardubicích.
Při pozdějších přístavbách v letech 1919–1926
byla původní budova zvýšena
o patro, přistavěna vodárenská věž a nové silo
připojeno k původnímu
prampouchovým obloukem. Mohutný komplex ovlivněný
kubismem s působivou fasádou
z dvoubarevných cihel tvoří výraznou
dominantu na pravém břehu řeky
Chrudimky.
K nepoznání
změnil Josef Gočár vzhled městečka Bohdanče. Jednou
z prvních Gočárových realizovaných
prací vůbec se stala v roce 1904
postavená hrobka rodičů na bohdanečském hřbitově.
K r. 1910 se hlásí
železobetonová stavba bohdanečského vodojemu
asociující barokní hřbitovní kapli
sv. Jiří a v témže roce vyrostla
v blízkosti vodojemu budova
jezdeckých kasáren sestávající
z jednopatrové budovy pro mužstvo, stájí
pro koně, kryté jízdárny a vily pro
důstojníky. Objekt byl poškozen necitlivými
zásahy v letech 1968–1991, kdy jej užívala
Sovětská armáda. Na
bohdanečském náměstí vyrostl v r. 1915
Gočárem navržený penzion Škroup
(čp. 87).
Lázeňský
pavilon Bohdaneč
Nejvýznamnější
stavbou, kterou Josef Gočár v Bohdanči zrealizoval, se stal
v květnu
1913 otevřený kubistický lázeňský pavilon.
Jednalo se o první stavbu v areálu
lázní postavenou speciálně pro
lázeňský provoz. Tzv. Gočárův pavilon tvořila
původně krytá kolonáda a prostory pro
provozování léčebných procedur
umístěné
v přízemí, v patře bylo situováno 28
pokojů pro ubytování pacientů.
Na stavbě se podílelo několik firem – stavitel Josef
Novotný provedl zednické a
kamenické práce, instalaci ústředního
topení firma J. Štětka Praha, vodovodní
rozvody A. Minařík Praha a betonářské práce
firma Hrůza & Rosenberg Praha. V r.
1925 se
Gočár ve veřejné soutěži ucházel o dostavbu
„svého“ pavilonu. Druhé patro,
které rozšířilo kapacitu pavilonu o dalších 28
pokojů, však bylo realizováno
podle návrhu pražského architekta Antonína Hilseho.
Podle
Gočárova návrhu byl později v areálu
lázní přestavěn pavilon Veselý(dnes
Jubilejní) a
v r. 1941 Gočár zhotovil také územní
generel na rozšíření lázní,
k naplnění jeho vizí však z velké
části nedošlo.
Anglobanka
Pardubice
V roce
1913 se Josef Gočár pod heslem „Pernštýn“ účastnil
soutěže na zástavbu prostoru
před historickým jádrem města, zakázka na
novostavbu městské spořitelny byla
však nakonec svěřena architektu Františku Roithovi. Do prostoru před
Zelenou
branou se Gočár o desetiletí později vrátil –
v sousedství Zelené brány
byla v letech 1924–1925 podle Gočárova návrhu
postavena filiálka
Anglobanky s klasicizujícím průčelím a
nízkými střechami pobitými, tak
jako sousední Zelená brána, měděným
plechem. Z původního návrhu
z roku 1923 zůstala bohužel nerealizována dostavba
náměstí sloupořadím ze
severní strany.
Okresní
dům a Grandhotel
Pardubice
V letech
1927–1931 byla realizována největší Gočárova
práce pro Pardubice – projekt
Grandhotelu a Okresního domu. Na západní straně
náměstí Republiky vyrostl
čtyřpatrový funkcionalistický palác
s železo-betonovým skeletem
sestávající z několika společenských
sálů, kavárny umístěné do
půlkruhového proskleného arkýře, baru,
hotelových prostor, kanceláří a kina
situovaného do suterénu. Hotelová část
byla opatřena hladkými omítkami,
část fasády restauračního křídla zůstala
obložena modrošedými skleněnými
destičkami. K otevření budovy došlo v souvislosti se
zahájením
Výstavy tělesné výchovy a sportu v roce 1931.
Novodobá
přestavba z let 1997–2000 z dílny autorské
dvojice Petr Drexler –
Ladislav Vrbata nerespektovala původní dispozici budovy
vložením prodejních galerií
v mezipatrech.
|